Gejzíry, které chrlí vodní páry na Saturnově měsíci Enceladu,
naznačují existenci tekuté vody těšně pod popraskaným povrchem,
zatímco oceán pod zmrzlou krustou Jupiterovy Europy by mohl
obsahovat více než dvojnásobek vody v porovnání s naší
planetou.
Žijeme na planetě pokryté vodou. Voda existuje na Zemi proto, že
naše atmosféra brání kapalině, aby neunikla pryč do kosmického
prostoru nebo aby ji nerozložilo sluneční záření. Jinde se většinou
vyskytuje v podobě ledu, například na pólech Marsu a v trvale
zastíněných kráterech na Merkuru. Přesto na některých místech, jako
jsou třeba rezervoáry na Saturnově měsíci Titanu, které by mohly
být 15krát větší než zemská moře, by amoniak a další chemické látky
mohly snižovat bod mrazu a udržovat slané oceány.
Množství vody na Zemi se v její historii nezměnilo. Voda, kterou
pili dinosauři před miliony let, je stejná jako ta, která dnes padá
z oblohy jako déšť. Přirozenou změnou skupenství vody tu máme
nepřetržitý, milióny let probíhající koloběh vody. Voda je život.
Naše tělo je ze 2/3 tvořeno vodou stejně jako tato planeta, naše
tělesné tekutiny jsou stejně slané jako oceán.
97,5 % vody na Zemi je slaných, z toho zhruba 1% tvoří brakická
čili poloslaná podzemní voda.
Pouze 2,5% vody na Zemi tvoří sladká voda. Toto malé procento
představuje 35 milionů bilionů litrů vody. Z toho 69,6% je
zamrzlých v ledové a sněhové pokrývce, v ledovcích a trvale zmrzlé
půdě.
Zbytek je povrchová a podzemní voda v kapalném skupenství. 30,1%
sladké vody na naší planetě, tvoří právě podzemní voda. Jejím
zdrojem jsou převážně dešťové srážky, které se vsáknou do půdy a
zaplňují dutiny a póry ve vrstvách písku, štěrku a propustných
hornin. Podzemní vodu najdeme téměř všude a v různé hloubce.
Podzemní voda se může dostat na povrch v podobě pramenů. Je to zrod
mnoha řek. Pouze 0,3% sladké vody na Zemi tvoří jezera, řeky a
mokřady.

