Kyslík a sport
Kyslík je základní lidskou potřebou. Bez jídla vydrží člověk několik týdnů, bez vody několik dní, ale bez kyslíku vydrží organismus jen pár minut.
Zpravidla do pěti minut bez přísunu kyslíku dochází k ohrožení
životních funkcí organismu. Kyslík se dostává do těla převážně
dýcháním přes plíce, malou část vstřebává tělo i pomocí pórů v
lidské kůži. Při normální dechové frekvenci 16 dechů za minutu je
tepová frekvence 60-70 tepů za minutu, ale při fyzické námaze nebo
někdy i při psychických stresech, se potřeba kyslíku zvyšuje.
Při sportovním výkonu potřebují ke své funkci velké množství
kyslíku všechny svaly, včetně srdečního. Tělo je však schopno
přijímat a zužitkovat kyslík jen omezeně. Je-li sportovní výkon tak
náročný, že během dýchání není přísun kyslíku dostačující, je
nevyrovnaný i přísun kyslíku do svalových tkání. Sacharidy
(uhlohydráty) se nerozštěpují úplně a vytváří se kyselina mléčná.
Při vyšší koncentraci kyseliny mléčné v krvi se svaly přesycují.
Lepší přijímání a využitelnost kyslíku můžeme ovlivnit především
tréninkem, kdy se organismus adaptuje na zvýšené fyzické zatížení a
je pak schopen zužitkovat kyslík lépe.
Důležitý je i fakt, že zvýšená potřeba kyslíku nekončí v okamžiku
přerušení či ukončení zatížení organismu. Spotřeba energie
svalových buněk a tím teoreticky i celého organismu sice poklesne
na klidovou hladinu, ale protože orgány dýchání, krevního oběhu, a
další, které se podílejí na zabezpečení svalové práce, pracují s
určitou setrvačností, pokles úrovně jejich činnosti je pouze
pozvolný. Konkrétními projevy toho jsou přetrvávání zvýšené
frekvence srdeční činnosti, frekvence a hloubka dýchaní a zejména
spotřeba kyslíku. Toto zvýšené množství kyslíku, které přesahuje
momentální nároky organismu, nazýváme kyslíkový dluh.
